Prosinec 2008

konec vánoce

25. prosince 2008 v 16:33 | lucianek01 |  Vánoce

pošli!

22. prosince 2008 v 15:40 | lucianek01 |  články
To nejde nevrátit Kdo dostane tento dopis, nechť políbí toho, koho má rád Podívej se na tento dopis, byl vyslán Tobě pro štěstí. Originál je uložen u ženy z Anglie a obletěl celý svět 9 krát.Nyní bylo štěstí vysláno Tobě. Obdržíš štěstí do několika dnů po obdržení tohoto dopisu, ale musíš ho poslat lidem, o kterých si myslíš, že štěstí potřebují a Ty jim ho přeješ. Neposílej žádné peníze, protože štěstí se nedá koupit. Odesílání tohoto dopisu nezdržuj, protože musí opustit Tvoje ruce do 96 hodin. Voják Ralf obdržel po odeslání 20-ti kopií 7 milionů dolarů.Paní Dosová poprosila sekretářku, aby jí udělala 20 kopií a za několik dnů vyhrála 20 tisíc dolarů. Jana Dolanová dostala tento dopis a ve 20-ti kopiích ho nechala udělat, ale zapomněla je poslat. Ztratila práci, ale když kopie opožděně odeslala, získala ještě lepší práci než měla. Pavel Bura dopis vyhodil a za několik dnů zemřel.Přerušil řetězec a nevěřil v jeho moc. Proto prosím odešli tento dopis ve 2 0-ti kopiích a uvidíš, co se stane po 4 dnech. Tento řetězec pochází z Venezuely a byl vyslán Tobě. Byl psán Linetem Doudem, misionářem z J. Ameriky. Kopii tohoto dopisu musí obdržet celý svět. Po několika dnech se dočkáš překvapení. Je to pravda! Když nevěříš pověrám, dávej pozor, co se stane po 4 dnech Tak hodně štěstí..



hokejík:)

22. prosince 2008 v 15:33 | lucianek01 |  litoměřice
:) lidičky tak to je hokejík ve kterým jsou určitě fajn kucí:) ve kterých se miláček skoro denně setkává moc bych chtěla fandit a neužasnějsi:)písař pro hokej je můj miláček , ví co píše hlavně krásné články:)bez menší chybičky , hlavně je tohle krásná fotka protože mi napadlo:) že bych taky moc chtěla dělat takovýho , pomáhat ae neumim psát o ničem protože mi to nejde je to šmutný:(:Dhih ae prostě bych chtěla jednou vidět aspoň jednou vidět miláčka na bruslích,snad se to splní na jagr teamku:) se moc těším kde miláček bude tráner a já maminka taková par malejch prcků:Duž se těším moc moc:)ae takhle fotka je zvláštní že na mí lásce:) uplně vidět že hokejí má v srdci i v očích:) krásná to radost a jsem moc ráda že hotobaví mě by to taky moc bavilo kdybych měla přiležitosti vidět jak hrají všichni musí to být suprový:)snad se splní všechno že miláčka uvidím a klucí z litoměřic taky:)pro který miláček píše užasný články
p.s lásko!miluji tě navždycky

zajímavosti o vánocích♥

22. prosince 2008 v 15:14 | lucianek01 |  Vánoce
  • zajímavosti o vánocích

  • Vánoce (z něm. Weihnachten svaté noci) jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista. Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům, slaví od 25. prosince do první neděle po 6. lednu. 25. prosinec jako datum Kristova narození uvádějí někteří křesťanští teologové již ve 3. století a oslava tohoto narození je dosvědčena poprvé v Římě kolem roku 336.[1] Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7. století.

  • V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti, do Vánoc je někdy zahrnována i doba adventní, která Vánocům předchází. K Vánocům se pojí nejrůznější tradice, k nimž se řadí vánoční stromek, jesličky (betlém), vánoční dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví; některé z těchto tradic pocházejí již z předkřesťanských dob a souvisí s oslovou slunovratu, který na tyto dny též připadá. V současné době se však původní, náboženský význam Vánoc vytrácí a Vánoce se považují i za jeden z nejvýznamnějších občanských svátků


  • Podrobnější informace naleznete v článcích Jesličky a Vánoční stromeček.

  • Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času s v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyř týdenní období zvané advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem.

  • S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního stromu či stromku, který se zdobí vánočními ozdobami, a pod který se v rodinách kladou dárky. Vánoční stromek se však v našich zemích všeobecně ujal až po první světové válce.[14] Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jestličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze[15] Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá.

  • 24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavností večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista.


  • [editovat] Vánoční cukroví

  • Vánoční cukroví

  • Podrobnější informace naleznete v článcích Vánoční cukroví.

  • Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic, která je ve velké části českých domácností dodržována. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, typickým kořením skořice.


už je to tady 2 dny!!!

22. prosince 2008 v 13:38 | lucianek01 |  Vánoce




lidiičky už jenom pár dní teda dva dny jenom a je to tady:) chci vám popřád nádherné svátky:-*vám přeji všem prostě ste vsichni fajne nanejaky vyjimky:-*kdo byl zly a choval se jako svině to musí vědet každý:) hlavěn krásné vánoce a hodně dárečku:-*Mvmmmmmmmr♥♥♥

vááánoce

20. prosince 2008 v 13:06 | lucianek01 |  Vánoce





vááánoce máme za dveřma:Da je to tady už jenom 4 dny a budou štastný a veselý a vydržíš do večera nepapat:Dtak uvidíš zlatý prasátko:Dae tatí já už ho vídím jéééééééééééééééééééé:Dužasná reklama....je ot tak jejste a uvidíte zlatého čuníka:D


EVANESCENCE THOUGHTLESS LIVE (KORN COVER)/Korn & Amy Lee - Freak On A Leash

20. prosince 2008 v 9:49 | lucianek01 |  evanescence ☻

užasná písnička:) nevím co mě k ní převádí:) je tam v tom uplně vydět nadšení zpěvačky:) než u jiných moc se mi lííbí:) taková moje vysněná princazna:)že bych jako chtěla mát její hlas:)krásný♥


1.týden!!!

17. prosince 2008 v 15:53 | lucianek01 |  Vánoce
Obrázky a Animace





už se nemůůůůžu dočkat:Duž jen jeden týden jak všechno uteklo to je šílenýýýýý:) hlavně že všichni budou spolu
vzkaz pro slipam:prosím už mi nikdy nepiš nemám na tebe chutě jak si nechutný nepleť se mi do života a neser mě prosím já když chci tak se umím nasrat ae nenaštveš me jako mího miláčka nikdy nic nám nebudeš kazit je ti to jasný tak ok!!!!
lidičky hlavně už jenom jeden den ve škole jinak je všechno prkotina:) teda ten jeden pátek je prd to uteče jako voda když je určo všude volný den s třídním když jsou ty prazniny juchůů♥

Crazy Frog Christmas Funny Video

15. prosince 2008 v 15:33 | lucianek01 |  Vánoce

juchůůůůůů merry chrismas hahahahahahaha♥


už jen 9 dní

15. prosince 2008 v 15:22 | lucianek01 |  Vánoce

je to možný:) už jenom 9 dní a jeto tady:Dmůj notebušík už se na mě směje aspoň teda myslím:Dhlavně je bezvadný že budou prázky teďka se to ve škole tak táhne jak je před prazdnami?už aby to bylo:) hlavně tolik nepíjte:Do silvestru znáte to;) néééééé☺


13 dní!!

11. prosince 2008 v 16:17 | lucianek01 |  Vánoce
ty kráso:) už jen 13 dní to je eště daleko ae blízko vánoční prazdniny:Dty žacínají za 6 dní těšíte se já uplně hafo mega moc:Ddva týdny do školy nechodit nejraději bych byla školu celý měsíc abych nemusela tam chot už mě to tak štve kdo čte tenhle 9ták tak vím o čem mluvím:Duž budem zapoalovat třetí svíčku juchuuu;)my teda nemáme adventní věnec ptž:Dby kočky shodily svíčky:Da vyhořel by barák to by bylo potom v prdeli:D

navždy láska

10. prosince 2008 v 18:26 | lucianek01 |  about love
Tohodle človíška miluji nejvíc na světe:-*budu sním celý živit ať se děje cokoliv zůstanů sním hlavně žádná holk ami ho nepřebere proptože ji předem zabiju a zakopu a bude mít smůlu:)nemůžu se dočkat na celý dny celý hodiny celý vteřinky:-*miluju tě lásko moje navždycky užijem si spolu silvestra na plný pecky.o) jako všechno vždycky lásko moje♥jediná:-*nejkrasnější miminko na světe a jen moje:-*už chci abysme měli jen a jen čas na sebe a spolu navždy spolu♥

o ženách?

10. prosince 2008 v 17:27 | lucianek01 |  about love
Prstem po mapě ženského těla
1. Stydká kost: masírujte jí prsty stydkou kost (část kosti nejblíže k pupíku).

2. Podpaží:
pomalu vtlačujte palce do měkkého středu jejích podpaží a přitom ji prsty uchopte na zádech.

3. Tělo po stranách:
hlaďte boční strany její postavy, počínaje nohama přes trup až ke krku.

4. Ruce: držte její dlaně, hlaďte je na hřbetu palcem. Lízejte a sajte její zápěstí.

5. Zadní strana krku: přetočte ji na břicho a kousejte ji jemně, ale pevně do místa, kde se zadní strana krku stýká s lebkou. Nechejte ji, ať vám to taky udělá, ať víte, jak silně máte skousnout.

6. Mezi ňadry: položte jí dlaň mezi prsa a jemně ji tiskněte a přejíždějte nahoru a dolů.

7. Obličej: dejte jí dlaň na čelo; přejíždějte jí kolem očí; přejíždějte jí po horním okraji lícních kostí; vemte si do pusy její nos; lízejte jí tváře.

8. Vnitřek stehna:
láskyplně ji kousejte na vnitřní straně stehna. Když to nedovolí, třete jí to místo svojí bradou.

9. Vlasy: zamotejte si ruku do jejích vlasů na zadní straně krku a zatáhněte.

10. Břicho: lehce škrábejte místo mezi pupíkem a chloupky. Pak si k nim přivoňte.

11. Zadek: přejíždějte jí svou chloubou po štěrbině mezi hýžděmi, ne abyste ho tam uhnízdil, dělejte to pouze tak, abyste cítil její jemnou kůži v těchto místech.

12. Kočička:
lehce jí nehty poškrábejte vnější místa její kočičky. Dovnitř ne! - nezapomeňte, je to předehra.


láska a chození co to je?

10. prosince 2008 v 17:26 | lucianek01 |  about love

Láska a chození - jak to je?

Vydáno dne 01. 06. 2005 | » Přečteno 1756x
Už jako malé holčičky ve školce si představujeme, s jakým princem bychom tak chtěly chodit, a ačkoliv si to třeba ani neuvědomujeme, ve vzorech našich dospěláků se v nás vytváří model něčeho, co vnímáme jako důležitou součást našeho života, vztah, který od té doby pak hledáme po celý život. Neexistuje, aby se nad otázkou chození spolu a vzájemné lásky někdo nikdy nezamyslel. Většina vztahů shoří na tom, že ti dva se mají sice strašně rádi, rozumí si, ale každý z nich má jaksi jinou představu o tom, co vlastně znamená, když spolu chodí.
Těch představ je hodně, jsou různé a individuální, ale i takové individuality se dají zobecnit. I zde, (jako ostatně vždycky v otázce mezilidských vztahů) se o tom, jak to má být a jak to bývá můžeme jen dohadovat. Protože i zde platí to přísloví o výjimkách, které potvrzují pravidlo. A že jich není málo!

Ten otřepaný názor, že muž chce být dobyvatel a žena chce být sváděna, sice stále trvá, ale mnohdy to bývá i naopak. Stejně obecné zůstává i tvrzení, že muž chce lásku, péči, ale zároveň svobodu, nechce mít pocit, že je takzvaně pod pantoflem. A žena zas má přirozenou touhu rozdávat lásku a péči, chce jistotu a zázemí. A rozpor je tady. Samozřejmě tomu může být i naopak, nemohu mluvit za miliony žen, z nichž má každá tu svojí představu o vztahu. Kariéristkám třeba vůbec nevadí, že se svým milým nevídají denně, a že jejich styk se dá přirovnat spíš k přijmutí telefonního hovoru. Nechtějí rodinu, protože by pro ně znamenala přítěž, překážku na cestě k cíli, který si vytyčily, snad někdy později..

Ale to bývají zralejší ženy, co holky z naší školy, jak ty se na to dívají? Vede hlavně romantika. Láska je pro dívky synonymem k romantice, oddanosti, věrnosti, důvěře… pro jiné je zas láska spojena se zábavou, příjemným zkrácením dlouhé chvíle, hezkým a vzrušujícím zážitkem, pocitem naplnění z toho, že můžou lásku rozdávat, a že jsou za to hýčkány a obdivovány, no které ženě by se to nelíbilo;-). Strašná věc, která je ale už zakódovaná v mysli všech holek, dívek a žen, je přemýšlení o budoucnosti. Dovedu si představit, jak při tomhle pojmu kluky zamrazí. Zkrátka, holky si víc než kluci uvědomují život více dopředu, a hledají jistotu. Když jsou mladinké, hledají lásku, aby měli přítele, když ho mají, chtějí s ním bydlet, aby měli svou domácnost, když to mají, chtějí aby si je ten přítel vzal, aby měly rodinu a zajištění, chtějí děti, aby rod pokračoval... Zkrátka hrůza. Nedá se ale nic dělat, protože tohle v holkách prostě je, jen ty lehkomyslnější, odvážnější a liberálnější na tohle nemyslí..nebo aspoň ne tak okatě.

Je to prostě biologická touha, která je nám dána do vínku stejně jako muži mají větší sexuální potřebu, podmíněnou biologicky. Zkrátka jde o rozmnožení a zachování rodu. Ovšem s čím matka Příroda nepočítala, když to vymýšlela, je fakt, že pravěku už dávno odzvonilo, a že jsme se rozhodli prožívat život ve dvou a že jsme vymysleli slova jako věrnost a žárlivost a podobně…
Měla bych tímto vzkázat všem holkám, že by se měly pokusit přestat tolik myslet na budoucnost a uvědomit si, že v životě se může stát leccos, a že je zbytečné nějak definitivně dopředu plánovat, protože všecko nakonec může dopadnout úplně jinak. Takové dívky jsou pak zklamány z toho, když jim přicházejí svatební oznámení, a ten jejich pořád ne a ne se vyjádřit, i když už spolu bydlí hezkou dobu. Místo aby se radovaly z hezkého vztahu, nutí se do něčeho, k čemu ještě nepřišel ten správný čas.
J
Myslíte že je to přehnané? Já pár takových holek znám, div že na to nemají grafy..

S prvním rande je to asi tak jako u kluků. Nervozita, u holek nekonečné Jak toJluftování šatníku, v zásobě minimálně dva balíčky žvýkaček. dopadne, záleží už pak jen na nich. Jenže, pokud se ještě před rozloučením nějak nedomluví na příští schůzce nebo tak, nastane peklo s názvem zavolá/nezavolá. Nepochybuji o tom, že i kluci uvažují podobně. Většinou se asi stydí, nebo dělají frajery a nezavolají, holka samozřejmě nedočkavě čeká na telefonát, aby slyšela, jak byla včera úžasná…nedočká se. Holka chce prostě jen jistotu, že to není jenom krásný sen, a kluk zas nechce být z toho krásného snu rušen.
První společná noc…holky si ji spojují s romantikou, příjemnou hudbou, svíčkami…já říkám-ať je to kde je to, hlavně aby to bylo s člověkem, který si to zaslouží. Tady hraje u holek důležitou roli citová angažovanost. Zatímco kluk se vyspí s pěknou holkou, i když do ní není zrovna blázen, u holek se to tak často nestává právě kvůli tomu, že sex většinou spojují s hlubším citem.

Naprosto nesmyslné se holkám jeví tvrzení kluka, který chce z ničeho nic ukončit vztah s tím, že potřebuje víc volnosti/času/být nějakou dobu sám, ačkoliv jejich vztah skvěle klapal. Pro holku je to veliká rána, o to větší, pokud ve vztahu nebyly žádné problémy. Pokud k něčem takovému jako je rozchod dojde, holka chce slyšet důvod, aby mohla analyzovat, a propříště se podobné situaci vyvarovat, proto se kluci nedivte, když holce nestačí výmluva dej mi čas, potřebuji být sám apod. Vám by to snad stačilo, myslíte prozaičtěji a berete život jak je, kdežto holka prostě chce vědět proč. Možná jen ze zoufalého pokusu přizpůsobit se podmínce, aby k rozchodu nedošlo, ale to je, myslím, v tu chvíli už zbytečné.

Vím, že kluci mají problém s vyjádřením svých pocitů, ale holky tohle prostě potřebují. Ty chytřejší a důvtipnější si dokáží všímat všech neverbálních projevů lásky, ale, přiznejme si to, rády, moc rády slyšíme ta otřepaná slovíčka miluji tě. Na druhou stranu tohle říká leckdo, a přitom to vůbec nemusí myslet vážně. Ale pokud už to vážně myslíte, zkuste to taky říkat častěji, my holky to moc rády slyšíme.

Je jasné, že holka očekává od kluka věrnost, to snad obě strany. Zajímavé je, že zatímco pro kluky je nejhorším druhem nevěry jeho dívky, když se dozví, že spala s jiným, holky jsou zase mnohem nešťastnější, když se jejich kluk více citově upoutá k jiné, když jí svěřuje tajemství, která jí neříká, když se s ní domlouvá na něčem o čem s ní nemluví, když si s ní víc rozumí, častěji koketuje..to je pro holku peklo, protože když ho načapá s jinou v posteli, dá se to ještě ospravedlnit tím, že "to" na něj přišlo a nemohl se v tu chvíli ovládnout, že měl vypito, že to byl jen pud a že k ní ve skutečnosti nic opravdového necítí…no, ale abych zas z kluků nedělala necity, nejsou všichni stejní..

Vztah dvou lidí, ať už se vyvíjí jakkoli, by neměl postrádat vzájemnou komunikaci. Je smutné, když se s nejbližším člověkem nedokážeme domluvit na těch nejzákladnějších věcech. Nejsme a naštěstí ani nemůžeme být stále naladěni na stejné vlně, mít naprosto stejné pocity a touhy. Každý jsme jiní a každý z nás očekává od vztahu něco jiného. Každý si představuje chození trošičku jinak. S tím musíme počítat, protože spojíme-li jednou svůj život s někým jiným, neznamená to, že se nám ten dotyčný bude stále přizpůsobovat. Slovo tolerance tady dostává velký význam. A k tomu všemu domluva. I ty největší problémy se dají zvládnout, pokud se na nich ti dva domluví. Neznamená to však, že se tímto vyřeší problémy k naší spokojenosti. Velmi často jsou to rozhodnutí a ústupky, které nám nejsou zrovna příjemné. K tomu se dá říci jen to, aby si člověk vždycky dobře rozmyslel svoje

Depresivní člověk a láska

10. prosince 2008 v 17:25 | lucianek01 |  about love

Depresivní člověk a láska

Napětí, konfrontace a konflikty v těchto vztazích jsou pro něj trýznivé, ba nesnesitelné, a zatěžují ho většinou víc, než je nutné, protože aktivují jeho strach ze ztráty. Je pro něj nepochopitelné, že právě jeho snahy o partnera vedou často ke krizím, protože partner se pokouší vymanit z příliš těsného sevření. Depresivní člověk pak reaguje panikou, hlubokými depresemi a ve svém strachu sahá někdy k vydírání, které vede až k vyhrožování sebevraždou a pokusům o ni.

Umí si stěží představit, že partner nemá stejnou potřebu blízkostí jako on, který jí nikdy nemůže mít dost. Partnerovu potřebu odstupu proto prožívá už jako nedostatek náklonnosti nebo jako známku, že už ho partner nemiluje.

Schopnost empatického ztotožnění, tedy schopnost láskyplného pochopení druhého člověka v jeho podstatě a schopnost spoluprožívání v transcendujícím účastenství, je pro depresivní lidi zvlášť charakteristická a je jednou z jejich nejkrásnějších vlastností. Prožívaná nefalšovaně je hlavním prvkem každé lásky, dokonce hlavním prvkem lidskosti vůbec.

Zdravý člověk s depresivními tendencemi má velkou schopnost milovat, pohotovost k oddanosti a k oběti, schopnost snášet spolu s partnerem i těžké chvíle; umí poskytovat bezpečí, hluboký cit a bezvýhradnou náklonnost.

U hlouběji narušeného depresivního člověka převažuje v milostném vztahu strach ze ztráty; vyskytují se tak u něj komplikovanější, ve vlastním slova smyslu depresivní partnerské vztahy.

Dvě nejčastější formy vypadají asi takto. Člověk se pokouší žít jakoby už jen skrze partnera, v naprostém ztotožnění s ním. To opravdu umožňuje dosažení největší blízkostí. Člověk jako by se stal tím druhým, přestal být samostatnou bytostí oddělenou od druhého, přestal mít vlastní život. Myslí a cítí stejně jako partner, vždy uhodne jeho přání, "čte mu ho z očí"; ví, co odmítá a co mu vadí, a odstraňuje mu to z cesty; přejímá jeho úsudky a sdílí jeho názory-zkrátka žije, jako by už jiné myšlení, jiný názor, jiný vkus, vůbec to, že se jeden od druhého liší a je sám sebou, bylo něčím nebezpečným a přivolávalo to strach ze ztráty.

"Kam půjdeš, i já půjdu"- to je zde takřka absolutizováno. Pro partnera je sice takový vztah v mnohém ohledu velmi pohodlný; kdo však od partnerství očekává víc než pouze najít v druhém svou vlastní ozvěnu nebo služebného ducha, ten bude zklamán.

Podobné je to, když se někdo ze strachu, že by partnera ztratil, vzdá sám sebe tak dalece, že se prakticky znovu stane dítětem. Deleguje pak na partnera všechno, co by vlastně mohl a měl udělat sám, je tak na něm stále závislejší a bez něj bezmocnější, protože vychází z představy, že druhý by si mohl myslet, že ho jeho partner už nepotřebuje, kdyby byl samostatnější, a dokonce věří, že si druhého tím, že bude potřebovat jeho pomoc, nejjistěji udrží. Je zřejmé, že se v takovém partnerském vztahu nevědomě opakuje vztah dítěte k otci nebo k matce -manželství, která tak vypadají, nejsou vůbec ojedinělá.

Podobně je tomu u lidí, kteří se, když ovdoví, pokud možno ihned znovu ožení či vdají, ačkoli zesnulého partnera svým způsobem milovali. Mají příliš málo vlastního života a umějí se přizpůsobit každému novému partnerovi - hlavně když nezůstanou sami.

To, o co se těmito cestami usiluje, se podobá symbióze, zrušení hranice, která odděluje já a ty. Člověk se snaží o splynutí, v němž se už já a ty od sebe neliší a kde, jak jednou řekl jeden depresivní pacient, "už člověk není, kde přestává on sám a kde začíná ten drahý". Člověk by se v druhém nejraději zcela rozplynul nebo by ho "samou láskou snědl ", tak by byl v druhém úplně obsažen, nebo by ho nesl v sobě, aby ho neztratil. V obou případech spočívá problém v tom, že člověk se vyhýbá své individuaci, nebo ji nedopřává druhému.

Často se také setkáváme s formou partnerského vztahu, která by se dala vyjádřit slovy "když tě miluji, co je ti po tom". Je to velkolepý pokus, jak se vyvarovat strachu ze ztráty. Partner se může chovat, jak chce - člověk nakonec miluje svůj cit k němu víc než samotného partnera, a je tak závislý už jen na sobě samém a na své pohotovosti k lásce; tak může dosáhnout věčnosti a pocitu, že není ztracen.

Problematičtější je jiná forma depresivního partnerského vztahu, vyděračská láska. Ráda se maskuje přehnanou starostlivostí, za níž se skrývá touha ovládat, která zde rovněž pramení ze strachu ze ztráty partnera. Nedosáhne-li tím člověk toho, co chtěl, sahá k silnějším prostředkům, k vyhrožování sebevraždou a hlavně k probouzení pocitů viny u partnera; když nestačí ani to, upadá do hlubokých depresí a zoufalství. Formulace jako "když už mě nemiluješ, nechci už žít" uvalují na partnera zodpovědnost, jako by na jeho chování závisel život druhého.

Je-li partner příliš měkký a má sklony k pocitům viny, situaci neprohlédne a může docházet k tragédiím, jež jsou bezvýchodné, je-li už oboustranné zapletení příliš hluboké. Pak vznikají vztahy, v nichž partner setrvává už jen ze strachu, soucitu a pocitů viny a kde pod povrchem doutná nenávist a přání, aby druhý zemřel. Také nemoci může být zneužito jako prostředku vydírání a může to vést k podobným tragédiím.

Opět můžeme vidět, že i úzkosti a konflikty depresivních lidí v sobě mají něco obecně platného. Čím hlouběji milujeme, tím více můžeme ztratit, a při ohroženosti lidského života všichni hledáme kousek bezpečí s nadějí, že nejvíce je ho možné najít v lásce.

Viděli jsme však také, že uhýbání před individuací nepřináší jistotu, že strach ze ztráty zmizí. Naopak, protože uhýbáme před něčím, co je nám uloženo, navozujeme právě to, čemu jsme se chtěli vyhnout.

K partnerskému životu patří tvůrčí odstup, který oběma partnerům umožňuje, aby byli sami sebou, aby se rozvíjeli sebe samé. Skutečné partnerství je možné jen mezi dvěma svébytnými jedinci, nikoli ve vztahu závislosti jednoho na druhém, v němž jeden z partnerů poslouží jako objekt.

Kdo si netroufá být svébytným partnerem, tomu hrozí právě z tohoto důvodu nebezpečí, že druhého ztratí; závislostí a příliš malou sebeúctou se totiž dostává do nebezpečí, že ztratí úctu druhého, a provokuje k tomu, aby nebyl brán vážně. Kdo se naopak pokouší udělat z partnera nedospělé dítě, musí počítat s tím, že se partner bude chtít jednou osvobodit a že bude chtít, aby byl brán vážně, nebo že bude překročena jeho hranice tolerance a láska se promění v nenávist. Nebo žijí partneři neurózu ve dvou, je to však stagnující vztah bez dalšího vývoje, většinou téměř přesné opakování vztahu z dětství.

Sexualita je pro depresivní lidi méně důležitá než láska, náklonnost a něha. Dostávají-li toto, umějí obšťastňovat i v tělesné oblasti, jsou i zde empatičtí a mají názor, že láska nezná hranic ani v tom, co je, nebo co není dovoleno. V případech velké závislosti se zde setkáváme se všemi možnými formami masochismu až k naprosté poslušnosti, za níž je nezřídka představa, že je to jediná možnost, jak si partnera udržet - tím, že se člověk úplně poddá jeho vůli.

Kolik svobody nebo vazby jednotlivec potřebuje, snese či nesnese, nelze vyřešit obecně platnou úpravou; každý zde musí najít řešení pro sebe přiměřené. Jednotliví lidé, jejich dispozice, jejich životní příběh i jejich sociální situace se příliš různí, než abychom mohli stanovit požadavky na partnerský vztah platné pro všechny a abychom mohli odsoudit jako špatné lidi, kteří by se odchylovali. Musíme mít prostě tolik lidského pochopení jeden pro druhého, že budeme respektovat i ty formy lásky, které jsou nám vzdálené; jinak příliš snadno odsoudíme právě ty, kteří už ve svém dětství lásku postrádali, a proto mohli těžko dospět ke zralé lásce - a teď by za to ještě měli být trestáni.

Zdroj: Fritz Riemann - Základní formy strachu, nakladatelství Portál


Co je to láska na první pohled?

10. prosince 2008 v 17:24 | lucianek01 |  about love

Co je to láska na první pohled?

Tělesná touha na první pohled: Prožíváte pouhou vzájemnou sexuální chemii a připisujete vztahu víc emocí, než kolik jich ve skutečnosti je. Nedokážete na toho druhého přestat myslet ne proto, že ho milujete, ale proto, že vás vzrušuje. Intenzivní fyzickou přitažlivosl, především k někomu, kdo odpovídá vaší mentální představě dokonalého partnera, mylně považujete za lásku, tím spíše, hledáte-li okamžité opojení. Za opojením touhou na przvní pohled však často následuje zklamání, které přijde, když se vztah nevyvíjí takovým směrem, jakým jste doufali, že bude.

Okouzlení vnějšími okolnostmi: Když se někdy domníváte, že jste se do někoho zamilovali, ve skutečnosti jste zamilovaní do jeho image; do toho, jak vypadá, co dělá, kolik vydělává, do jeho automobilu, do toho, co v životě dokázal. Vytváříte si v sobě vztah založený na fantazii a hrdě prohlašujete: .'Můj přítel je lékař' nebo "Chodím se ženou, která má dokonalou postavu" a skutečného Člověka přitom ignorujete.

Je navzdory těmto rizikům možné v okamžiku setkání pocítit že právě on je pro vás dokonalý partner, a přitom se nemýlit? Co páry, které spolu žijí třicet let, a tvrdí, že v okamžiku seznámení věděli, že jsou stvořeni jeden pro druhého? Nebyla to láska na první pohled? Donmívám se, že v takových případech jde o velmi silnou přitažlivost a emocionální spojení, které přerostou ve zdravý, úspěšný vztah. Na první pohled pozná jeden ve druhém něco zvláštního, ale skutečná láska se vyvinula až časem.

Okouzlení se vyvine během okamžiku, avšak skutečná láska si žádá čas.

že by už 14 dní?;)

10. prosince 2008 v 17:19 | lucianek01 |  Vánoce

lidičky suprový:) už jen 14 dní:Dty kráááásooooooooooo:Duž se to blííží a já se nemůlžu tak dockat na vánocni stromecek ja jsem jak maly dite:) a este tyden a máme prazdniny 14 dní není to bezva???:) hlavně stravím celý vánoce s mílčkem konečně!!!uplně štastná jsem nejvíc na světe:)

foto apasionata4

8. prosince 2008 v 7:09 | lucianek01 |  O2aréna
poslední rozloučeni s koníky:(

apasionata3

8. prosince 2008 v 7:06 | lucianek01 |  O2aréna


dívoký západ:)

foto apasionata2

8. prosince 2008 v 7:05 | lucianek01 |  O2aréna
po první polovině:)